Dobrý den,
ráda bych Vás požádala o radu, jak bezplenkovat při a po kojení, když syn hodně ublinkává. Opravdu hodně zvrací, někdy skoro vše, co vypije. Je potřeba ho dlouho po nakojení držet na rameni. Proto váhám, jakou zvolit polohu, aby měl možnost vykonat potřebu a současně aby u toho neblinkal. Děkuji.

Dobrý den,
nejprve chci poděkovat za sympatické stránky s pro mě aktuálními tématy. Při jejich čtení jsem si konečně nepřipadala jako blázen, co týrá své dítě na nočníku a nechce mu dát najíst. S Aničkou jsme najeli na BKM v pěti měsících (zkoušeli jsme už ve dvou, ale nebyly jsme moc úspěšné). Abych byla upřímná, používáme haipy a vysazování na nočník vyplynulo tak nějak přirozeně. Zpočátku jsme spíše časovali, v krátkém čase ale i manžel začal reagovat na volání a vysazuje Aničku také. BKM není ale předmětem mého dotazu. Trápí nás příkrmy. Anička bude mít sedm měsíců, plně kojíme. Tento týden nás ale trápí průjem. Anička dostatečně čurá, teplotu nemá, je živá. Naše pediatrička nám vzala výtěr, výsledky ještě nejsou známy. Už měsíc nám ale nutí příkrmy a teďka ještě přitvrdila. Nemyslím si, že Aničce mateřské mléko nestačí, občas zvádne v noci spát i devět hodin. Jsem na pochybách, zda mám začínat s příkrmy, když nás trápí průjem. Předem Vám děkuji za odpověd a radu, jak odolávat útokům, že sedmiměsíčnímu miminku nemůže mateřské mléko pokrýt potřebný příjem. Podotýkám, že naše hladem týrané miminko v půl roce vážilo přes 8,5 kg. Krásný den. Andrea

Dobrý den, Andreo. Ačkoli asi nejsem úplně kompetentní, nedá mi to, abych nereagovala na Vaši zprávu. Mám dceru, která má nyní 2,5roku. Když se narodila, měla 3,40kg - tedy žádný drobeček. Velmi pomalu a málo však přibírala. Byla ale hodná a hezky spinkala a tak mě má dr. do žádných příkrmů nenutila, jen jsem se jezdily častěji vážit, jestli malá nehubne. V 6 měsících to ale přišlo. Ne, že by mě dr. přímo nutila, ale brala to jako samozřejmost, že začnu s příkrmy. Jenže já nezačala. Plně a jen jsem dceru kojila až do 8 měsíců. Nadále přibírala jen velmi pozvolna, ale přibírala a dr. neměla žádné námitky. Myslím, že asi ani nevěděla, že jí nic nedávám až do toho osmého měsíce. Vždy se zeptala, jestli už dávám třeba ovoce (nebo prostě něco), já řekla, že ještě ne, ona řekla, že už můžu a tím to skončilo. Podotýkám, že v roce měla pouhých 8 kilo, ale myslím, že nijak nestrádala - naopak, byla a je velice živé dítě. Tím bych tedy chtěla říct, že pokud Vám Anička hezky spinká a nemáte pocit, že by trpěla hlady, s příkrmem bych nepospíchala. Zvláště, když má průjem. Je to ale jen můj názor a pohled na věc, tak se držte a ať je Anička brzy fit!

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, zda je již příliš pozdě, začínat s BKM u kojence, kterému bude za týden 5měsíců, resp. zda je ještě šance, že to zvládneme. Dále bych se ráda zeptala, jestli je vhodné nosit pětiměsíčního kojence uvázaného v šátku v klasickém kříži nebo je lépe nosit ho uvázaného ještě výhradně v kolébce. Předem děkuji za odpověď.

Dobrý den,
já bkmovala také od 5 m a v kříži s kapsou venku jsem nosila asi od tří měsíců, malý kolíbku nesnášel.
Romana

Dobrý večer, prosím o radu. Malá má 11 týždňov. Šatku na nosenie sme kúpili ešte pred pôrodom. Zatiaľ sa nepodarilo ju v ňej nosiť. Prvé pokusy boli asi v 6 týždňoch a intenzívne v poslednej dobe. Malá šatku odmieta, je nahnevaná, že nemá taký rozhľad ako u nosenia na ramene alebo na vpredu a že nemá voľnosť pohybu nôh a rúk . Je nosená na rukách odmalička a veeeľmi zvedavá. Veľmi nás s partnerom oslovil spôsob výchovy v KK. Čo by sme mohli vyškúšať, aby sme začali nosiť? Veľmi rada by som používala šatku a tak ju nemusela občas nechávať samú. Moc ďakujem za akúkoľvek radu a prajem pekný večer. Sylvia.

Dobrý večer, Sylvie,

Tak k tomu mám takových dotazů, že ani nevím, jak to rozebrat do jedné odpovědi. Důvodů může být velké množství. Můžete mi prosím raději zavolat? Na telefon nebo na skype: petrak1.

Dobrý den, děkuji za Vaše stránky. Hned jsem tu našla rady. Synovi Honzíkovi je téměř 16 měsíců, chodíme na šlehací mísu od Vás od šestinedělí:-). Pořád máme látkovou plenu v MokoMidi jako pojistku, kterou syn využívá bez zdráhání:-( Potřebu totiž nesignalizuje, je to na časování. V diskuzi jsem se inspirovala a zkusíme přechod na WC a znakování.
Mám dotazy z jiného soudku. Přečetla jsem si Koncept kontinua a nevím jak uvést do praxe například to, aby měl zodpovědnost sám za sebe a zbytečně se nezranil. Synovi důvěřuji, že si nic neudělá. Dostává do rukou věci a dělá věci, co jiné děti nesmí (leze po židličce, sám na ní stojí se mnou u kuch. linky, bere do rukou sklo, má k dispozici téměř vše nádobí co já, doopravdické kladívko apod.). V poslední době (začíná chodit) ale začínám pochybovat. Není to zničeho nic. Důvěřovala jsem mu,že sleze schody pozadu jako vždy předtím, nebála jsem se a najednou šup, seděl na okraji a spadl po zádech dolů. Nebylo to příjemné, schody ostré, naštěstí jen poslední tři. Co si o tom myslíte? Nevím, jak najít míru mezi jeho svobodou a zodpovědností a tím, že se v poslední době občas blbě zraní. Jestli myslíte, že hazarduji, klidně mi to- prosím -napište.
Teď nevím, má-li se mnou dále stát u linky na židličce a vařit. Učí se chodit, tudíž už možná nebude stát na místě. Jak jste - prosím Vás -s malou vařila/ly. Jistě víte, že být na zemi dítě samo nebaví. Chce pracovat s mámou. Tak od 9 měsíců až do nedávna byl při vaření v šátku na zádech, vysoko v batohu, aby viděl. Teď už se chce více zapojovat a není v šátku moc spokojený, tudíž já také ne.
Ještě bych ráda položila dotaz ohledně jídla. Do 11 měsíců nechtěl přijmout jediné sousto čehokoliv tudíž byl plně kojen. Teď v šestnácti měsících jsme se dopracovali k tomuto jídelníčku.
Jíme třikrát denně, snídaně, oběd, večeře, ale malé porce. Jinak kojení, svačiny, ráno,večer, v noci,jak je potřeba. Ale syn se jídlu většinou nevěnuje. Sousto přijímá pouze, hraje-li si (v současné době přelévá vodičku z hrnečku do hrnečku). Je-li najedený, už si sousto nenechá dát. Naštěstí, jinak bych si připadala, že ho krmím a on o tom při té hře neví. Nicméně se mi to nějak nelíbí. Co myslíte, mám se ho snažit zabavit, aby jedl? Není to nějaké moc velké ovlivňování? Také zábava musí být na výsost atraktivní, ne jen nějaká běžná, aby jedl. Takže pro mě je to náročné. Chci jíst s ním, jeho alespoň trochu nakrmit a ještě vymýšlet extra zábavu. Moc mě to takto nebaví. Na druhé straně musím napsat, že po jídle je spokojený, klidný. Před jídlem nikoli, tudíž předpokládám, že hlad má. Říká mňam mňam, jdeme ke stolu. ale naberu lžičku, nabídnu a...nepřijme. Další příklad nabízím křupku, je-li v šátku. Z mé ruky ji nevezme. Připevním ji tedy za popruh šátku, v momentě si ji vezme. Jakoby problém s přijímáním. O kojení si říká spíše, je-li unavený, nemocný, nebo ve stresu. Byl vždy kojen dle jeho potřeb, neomezovaně.mléka je dost, kojení mě baví. Připadá mi bledý. Je to u dětí běžné?
Ještě dodám, že rozhodně nejsme s manželem vyrovnaní sebejistí lidé. Mám například problém s důvěrou k ostatním lidem. Tak jsem Honzíka nechtěla dávat z náruče, také se lidí dost dlouhou dobu bál. Nevím, jestli to vycítil ze mě, že ho chci mít u sebe. Nebo on byl první, u ostatních plakal, tudíž jsem ho nedala z ruky.Teď se vše ale pomalu rozvolňuje.
Na druhé straně, takového "komplexy, problémy" musí řešit asi skoro každý. A Honzík byl miminko nošené v náručí, pak od půl roku v šátku. Kvůli flíčku na kůži na hrudníku nemohl být nošený dřív, otlačovalo se mu to v úvazu, tak jsem ho ale většinu času chovala, doma nic nedělala, vše dělal manžel. Prostě jsem ho nenechala plakat nikdy. Přesně jak píšete, dudlík začal odmítat cca ve 2 měsících, plyšáci ho nezajímají:-)
Tímto jsem Vám chtěla jen napsat informace o nás, abyste věděla, jak to s H. bylo, často píšete, že potřebujete znát tyto věci. Předem Vám moc děkuji za odpovědi.
Moc zdravím Vlaďka

Dobrý večer,
Také se snažím vychovávat dle KK a občas řeším podobné otázky jako vy: zodpovědnost dítěte za sebe a jeho bezpečnost. Nám se osvědčilo takové to bezpečné nebezpečí. Když se Eli učila slézat z postele (kam si už ale vylezla), nechali jsme ji, pokud lezla rychle a neopatrně, aby spadla (se mnou to teda cukalo pořádně, manžel byl odhodlaný:-),stějně tak při slézání z vyšších předmětů, prostě si nese důsledky a příště je opatrná a zapamatuje si to. Taky důvěřuju, a občas si Eliška udělá bouli nebo modřinu, přide mi, že to k tomu patří. Prostě si osahá, co může a kde už je potřeba dávat pozor. Nutno přiznat, že si často musím ochranitelské ruce strkat za záda. Nicméně občas se vyskytnou situace, kdy předvídám a zasahuju. Eliška sebou občas radostně plácne po zádech na zem a již několikrát to vyšlo přímo hlavou na roh postele, to ale zasahuju.
Přidávám několik tipů, jak s Eliškou, skoro 16 měsíců vařím já. Většinou se jí snažím adekvátně zapojit, což sama vyžaduje a baví jí to. Takže pokud potřebuju krájet cibuli, nejdřív ji Eliška donese ze špajzu, pak mi ji podává ze země (u toho znakujeme, cibule a ještě:-), já ji mezitím nakrájím, slupky podávám Elišce a ta je nosí do koše (což je na dost dlouho), stejně tak s ostaní zeleninou (s tou si chvíli hraje, pak mi ji podává), nebo ji nachystám nádobí a ona si chvíli vaří s reálnymi věcmi sama, podává mi koření (po důkladném očichání), nebo umývám nádobí (ona na zemi hadrou taky), pak jí ho podávám, ona ho utírá a sama uklízí... Občas fajn, občas horší:-), nosit se na zádech taky moc nechce. ať se daří.

Dobrý večer, děkuji Vám mnohokrát za odpověď. Vaše rady pro zapojení do vaření jistě využiji. Mějte se dobře, zdravím Vladka