Bora Berlinger

Překladatelka, autorka, matka tří dětí. Bezplenková Poradkyně pro bezplenkovou komunikační metodu pro síť diaperfreebaby.org od roku 2002. Spolupracuje s Hnutím za aktivní mateřství, Unií porodních asistentek a s Geburtsallianz.at na zlepšení situace v českém i rakouském porodnictví. Pořádá přednášky a semináře o přirozené hygieně kojenců a o konceptu kontinua v praxi, překládá a píše články pro www.mokosha.info.

Petra Janoušková a dcera Klára 

 Narodila jsem se v roce 1981 a po vystudování střední ekonomické školy jsem pracovala jako asistentka. Zastesklo se mi ale ještě po studentském životě, přihlásila jsem se tedy na obor Ekonomie na České zemědělské univerzitě. Na začátku studia jsem začala pracovat jako marketingový pracovník Studia pro ženy. Tam jsem vypomáhala také například při cvičení s těhulkami v bazénu nebo při hlídání miminek. Tato práce mě velmi bavila a moc se mi líbila atmosféra v tomto oboru. Také jsem si udělala masérskou rekvalifikaci, takže jsem i příležitostně masírovala.

Poté jsem se nechala zlákat rozumem a přijala nabídku dělat softwarového analytika a konzultanta v počítačové firmě. Poslední 2 roky před mateřskou dovolenou jsem strávila v bance na pozici „business architect“, což bylo stále na pokraji informačních technologií. Celou dobu této „rozumové kariéry“ jsem měla pocit, že něco hledám, a nenacházím. Uspokojení mi nepřinášela ani změna místa, ani změna pracovní náplně, ani zvýšení platu. Stále jsem měla pocit, že taková práce je „jen hra“, chybělo jí poslání.

V červnu 2008 se mi narodila dcerka. Již během těhotenství jsem si přečetla knihu Koncept kontinua, která mi velmi změnila můj pohled na celé mateřství. Původně jsem chtěla vychovávat své dítě v duchu západní výchovy, tzn. do krásného dětského pokojíčku, naučit spát samotné, jezdit s kočárkem, apod. Po přečtení knihy jsem se rozhodla, že vše nechám na hormonech po porodu a podle toho se pak zařídím. Po příjezdu z porodnice hormony rozhodly pro „kontaktní rodičovství“, postýlka hned putovala do ložnice a kočárek na balkon. Dcerka byla nošená v šátku prvních 5 měsíců téměř neustále, spí s námi v posteli a přirozenou hygienu kojenců praktikujeme již od porodnice.

Dnes jí je dva a půl a téměř ve všem měla kniha pravdu. Je to neuvěřitelně klidné a pohodové dítě, co věří lidem a ze společnosti je nadšená. Je s ní možné cokoliv podniknout a protože s manželem tančíme, dcerka s námi příležitostně absolvuje například countrybály, na kterých vystupujeme. Buď spí v šátku, nebo s námi tančí nebo spokojená putuje z ruky do ruky. Snažím se pouze, aby akce, na které ji bereme, byly nekuřácké.

Jsem velmi ráda, že jsem se pro tento způsob výchovy rozhodla a ráda bych v něm pokračovala s dalšími dětmi.

Tématiku přirozené hygieny kojenců momentálně přednáším například v pražském A centru, ale i například v mateřských centrech. Ráda bych okruh přednášek rozšířila na celou škálu povídání o kontaktním rodičovství. Ve většině svých aktivit spolupracuji s paní Borou Berlinger, která přinesla metodu PHK do České republiky.

Kontakt: Petra Janoušková, Praha, tel: 774898415

Proč by měly ženy důvěřovat své intuici?

Stav současné společnosti se mi zdá zvláštní už dlouho. Vždy jsem žasla nad tím, jak se lidé dokáží nehezky chovat k sobě navzájem i k přírodě. Celou střední i vysokou školu jsem si zvykala na to, že v naší společnosti je to normální, jsou potřeba ostré lokty a je třeba být sobecký. Všechny pocity, které tomu neodpovídaly jsem schovala hluboko dovnitř a snažila se chovat jako všichni ostatní. Jenže neumím žít s pocitem, že nemohu nic změnit. Prostě neumím. S těhotenstvím se tenhle můj pocit, že musím něco dělat, ještě vyostřil. Protože už nechci změnit svět jen pro sebe, ale i pro své dítě. Určitě se mnou budete souhlasit, že to stojí za tisíckrát tolik námahy.

Až po přečtení knihy od Jean Liedloff jsem si však uvědomila, že jediný způsob, jak změnit společnost, je začít u dětí. Proč přírodní národy neznají novorozeneckou koliku u miminek? Proč jsou šťastnější, proč neznají pocit neustálé frustrace z toho, co všechno nemám a co všechno by mi štěstí mohlo přinést? Jedině tím, že budeme pracovat jinak už s malými miminky i potom s většími dětmi, můžeme změnit chování dalších generací. Můžeme jim věnovat více jejich budoucího štěstí, více spirituality.

Po narození dcerky jsem si to všechno uvědomila ještě mnohem víc. Uvědomila jsem si, že každé dítě si zaslouží být bezvýhradně milováno, každé dítě si zaslouží být respektováno, každé dítě si zaslouží, aby mu rodiče důvěřovali. K tomu patří, aby vycházeli vstříc VŠEM jeho potřebám, fyzickým i psychickým. Dnes je již díkybohu běžné kojení podle potřeby. Ale mělo by být běžné také vyjít vstříc i jeho potřebě vylučovat, být v neustálém kontaktu s maminkou nebo s tatínkem nebo jinou pečující osobou, potřebě se učit a sledovat dění kolem sebe. Později důvěřovat jeho vlastnímu odhadu a rozumu, komunikovat s ním jako s rovnocennou bytostí.

Jsem přesvědčena, že toto všechno, co jsem popsala, mají ženy zakódovány již od přírody ve svém srdci. Jenže v současné, muži ovládané společnosti, je rozum převládající, a my se znovu učíme, jak poslednout svou duši, své srdce a svou intuici.

Sbírání informací na toto a další podobná témata se stalo mým koníčkem. Protože jsem již několikrát potkala maminky, které říkaly "Kdybych to bývala věděla...", rozhodla jsem se založit tyto stránky a oboru se aktivně věnovat.

V současné době vedu pravidelné semináře Přirozené hygieny kojenců v pražském A-centru, ale nepravidelně i jinde. Také se snažím maminkám, které chtějí další informace, pomoci prostřednictvím individuálních konzultací.

Na podzim připravuji celý cyklus povídání o výše popsaném způsobu rodičovství, jehož název mi prosím pomozte najít pomocí ankety na této úvodní stránce.